Na stavbách, jako jsou domy, kanceláře, nemocnice, továrny, silnice, dálnice, které člověk potřebuje ke svému životu a činnosti, nezadržitelně hlodá zub času. Jednoho dne vznikne potřeba se jich zbavit - zbořit, rekonstruovat, prostě změnit k lepšímu.

Při této činnosti vzniká zákonitě mnoho odpadů. V minulosti se jednoduše odvezly někam za dům, za osadu, za ves, za město, do nějaké rokliny, díry vytěženého lomu apod. S rozvinutou průmyslovou revolucí se našel jiný způsob: recyklace.

Těžké drticí a třídicí stroje jsou schopny odpad rozdrtit a roztřídit. Recyklace stavebních a demoličních odpadů je tedy jejich jednoduchá úprava, během které dochází ke změně jejich fyzikálních vlastností. Odpady - vybourané kusy betonu, cihlového zdiva či asfaltu - jsou rozdrceny na drobnou frakci a roztříděny do takových zrnitostních frakcí, které jsou snadno využitelné, například při stavební výrobě.

V 90. letech minulého století začala recyklace stavebních a demoličních odpadů pronikat i na náš trh. Dnes je již tato cesta poměrně běžná a značně rozšířená. Má to v první řadě ekologický efekt, neboť vyprodukovaný odpad je rozumným způsobem zpracován tak, že není žádnou "ekologickou bombou". Ekologický však i v tom, že není nutné otevírat nové lomy a pískovny, a také odpadá velký objem dopravy odpadů i vytěžených surovin.

Nezanedbatelný je však i efekt ekonomický. Vyrobené stavební recykláty, kterými je nahrazováno přírodní kamenivo, je možné pořídit za zlomkovou cenu přírodního kameniva. Koneckonců - omezení dopravy surovin má rovněž značný ekonomický efekt.

Prakticky každá velká aglomerace má již dnes vybudovánu síť recyklačních závodů. Těchto recyklačních subjektů je v celé republice značné množství. Nedávná hospodářská krize má negativní dopady zejména ve stavebnictví. Koneckonců však také přispěla k lepšímu způsobu recyklace stavebních a demoličních odpadů. Je totiž velice nutné, aby bylo dosaženo co nejvyššího materiálového využití vyprodukovaných stavebních a demoličních odpadů. Tím lze na všech stavbách dosáhnout v rozumné náhradě přírodních surovin nemálo nákladů.

Jak na to? Především tím, že budeme provádět kvalitní recyklaci a vyrábět jen kvalitní stavební recykláty, které budou schopny v mnoha směrech plně nahradit adekvátní přírodní kamenivo. Dále samozřejmě tím, že se nebudeme bát stavební recykláty používat jako adekvátní náhradu přírodního kameniva. Mnozí architekti i investoři se totiž stále ještě bojí toho, že se jedná o odpad, který podle jejich mínění nelze využívat pro lidskou činnost.

Důležitou podmínkou, kterou je nutné rovněž vzít v úvahu, je i legislativní pomoc. Bylo by vhodné, aby využitelný stavební a demoliční odpad již nebyl vnímán jen jako odpad a bylo by možné s ním nakládat i jinak než pouze v režimu odpadů. To znamená včetně silného omezení příjmu takového odpadu na skládky, kde dochází k jeho znehodnocování.

Naše legislativa by měla daleko tvrději postihovat každého, kdo se stavebního odpadu zbaví (samozřejmě bezplatně) někde na "černé" skládce, či dokonce v přírodě. O to více by naopak měla být podporována činnost všech subjektů, které se snaží o rozvoj recyklace stavebních a demoličních odpadů. Je to základní cesta zajištění jejich materiálového využití.

Dr. Vlastimil Boháč
B&P, s. r. o.